R Y T M U S   R O K U   -   S L A V N O S T I

Rytmus roku je dán střídáním ročních dob a svátky, které jednotlivé roční doby reprezentují. Jsou součástí naší kultury od nepaměti. Umožňují nám bděle prožívat procesy v přírodě v koloběhu ročních dob. Niterné prožívání roku můžeme považovat za podporu duševního vývoje dítěte, neboť nabízí příležitost přiblížení duše přírodě a sblížení vnitřního a vnějšího světa. Každá slavnost má svou atmosféru a naším úkolem je dát každému svátku, každé slavnosti, patřičnou podobu a jejich uspořádání věnujeme náležitou péči.

 

Z Á Ř Í   Slavnost hojnosti Země Podzimní rovnodennost, čas, kdy světlo a tma jsou v rovnováze, a s ní přivítáme první podzimní den. Završení růstového cyklu plodnosti v přírodě se zrcadlí v činnosti vymílání zrna, mletí mouky, pečení chleba, lisování šťávy z hroznů. Matičce Zemi děkujeme za úrodu, která nám pomůže překonat dlouhé období podzimu a zimy. Vychutnáváme poslední sluneční paprsky, zklidňujeme se a navracíme do nitra duše. Pečeme první chléb v daném školním roce. Vymačkáváme šťávu z hroznů do džbánů. Krájíme zeleninu. V kotlíku nad ohněm vaříme hustou polévku. Stoly zdobíme plody matky Země – ovocem, zeleninou, obilninami. Když jsou přípravy slavnosti dokončeny, vše dopečeno dovařeno, usadíme ke stolům a hodujeme - pochutnáváme si na vlastnoručně upečeném chlebu, uvařené polévce, čerstvé hroznové šťávě a čerstvém ovoci.

Ř Í J E N  Michaelská slavnost   Slavnost odvahy překonávat vlastní strach a pocitu, že překonání vlastního strachu je krokem ke svobodě. Slavnost víry, že stojí za to, udělat krok k překonání překážky a důvěry, že je tady vždy někdo, kdo za mnou stojí. Vůle a odvaha k činům ve světě i uvnitř sebe. S dětmi se vypravíme do lesoparku Cibulka ke skrýši, kde tvrdě spí (doufejme) několikahlavý drak ... Tiše, v ochranném plášti, s korunou na hlavě a mečem v ruce se děti, některé zcela samostatně, jiné v doprovodu učitelky, či ve skupince, odhodlaně vypraví k dračí skrýši u které naleznou košíček s krásnými červenými jablíčky. Každé dítě si vezme jedno jablíčko a vypraví se na cestu zpět. Zde předá plášť, korunu a meč dalšímu dítěti. Může se stát, že některé děti se na cestu nevydají. Nevadí, jistě k tomu mají důvod. Celé toto dění může budit zdání pouhé hry pro děti. Když se však podíváme pod povrch a podrobněji prozkoumáme, proč tuto hru hrajeme, možná budeme překvapeni ...

L I S T O P A D   Martinská slavnost   S počátkem listopadu přichází temnější část roku, doba posledních příprav na zimu. Oč méně světla přichází zvenčí, o to více se potřebujeme opřít o naše  světlo vnitřní. Vnější nepřízeň počasí nás zahání do tepla domovů. Pobyt uvnitř nám více, než kdy jindy, umožňuje hledat cestu k druhým lidem i k sobě samým.  Do tohoto času nám přináší poselství Svatý Martin, jehož svátek je spojen s významným lidským gestem–bratrským soucitem a rozdělením se s trpícím. Tento motiv milosrdenství v temných ročních dobách s jejich chladem, prázdnotou a opuštěností je útěchou a zábleskem naděje. Krásně je to vyjádřeno v obyčeji „chůze s lucernou“ – nošení světla temnotou.  S dětmi čteme legendu o Sv. Martinovi a pohádky s motivem těchto duševních kvalit. Společně vytváříme lucerny, které nám posvítí v martinském průvodu.  Možná najdeme košík se Svatomartinskými rohlíčky, které nám Sv. Martin zanechá na našem místě, abychom se o ně děti mohly rozdělit se svými nejbližšími.  Svátek sv. Martina je spojen s významným lidským gestem–bratrským soucitem a rozdělením se s trpícím. Tento motiv milosrdenství v temných ročních dobách s jejich chladem, prázdnotou a opuštěností je útěchou a zábleskem naděje. Krásně je to vyjádřeno v obyčeji „chůze s lucernou“ – nošení světla temnotou.

PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLE (listopad/prosinec) - Adventní zahrádka  S končícím se listopadem přibližuje čas, kdy v naší části Země ubývá světla a tepla. Přicházíme více sami k sobě, máme možnost mnohem vědoměji přijímat impulzy přicházející z duchovního světa a posilovat naše vyšší Já (ve smyslu Jungova termínu Jáství). Obrazem nám může být světlo uvnitř nás v kontextu tmy, kterou jsme po většinu dne obklopeni. 
V tomto čase probíhá v podvečer první adventní neděle komorní slavnost s názvem Adventní zahrádka. Jedná se o jemnou, až intimní slavnost při svíčkách, které se účastní děti s jejich rodiči. Každé dítě se svým vlastnoručně ozdobeným svícínkem prochází spirálou z jedlového chvojí k andělovi, který mu zapálí do něj vloženou svíčku.  Darované světlo si děti odnesou domů. Mohou jím rozsvítit svíci na adventním věnci... nebo osvětlit pokojíček při usínání ... Možností, jak využít tento obraz k duševnímu posílení dítěte, je několik a záleží na nás dospělých, jak jich využijeme.
Pro tuto slavnost je vytvářen školkový adventní sbor sestávající se z rodičů a učitelek, který tichým zpěvem adventních písní doprovází děti na jejich cestě spirálou.

P R O S I N E C   Adventní doba   Advent znamená příchod, očekávání přicházejícího. Je to nálada velkého tajemství. Sluneční světlo téměř pohaslo, ale světla uvnitř přibývá. Všechny vnější vjemy v přírodě utichají, aby uvnitř mohlo něco klíčit. Děti se těší na Vánoce, které se blíží pozvolna. Čekání, očekávání něčeho tajemného... Pocity, které dnešní děti mají možnost zažít pouze zřídka - na něco čekat, na něco se těšit, po něčem toužit ... Adventní čas začíná první adventní neděli Adventní zahrádkou a končí Vánoční slavností. Během prvního adventního týdnu děti nacházejí poselství od sv. Mikuláše. Perníčky, jablíčky, ořechy a vzkaz pro každé dítě.  Každý den adventu zapalujeme svíce na adventním věnci a každý den nacházíme v adventním kalendáři malé překvapení, které do našeho koutku ročních dob doplní cestu Marie do Betléma. Společně pečeme perníčky, vyrábíme voňavé vánoční řetězy z hřebíčku, nového koření a plátků pomerančové kůry a přáníčka, zdobíme svíčky ze včelího vosku, vytváříme Betlém, u kterého budeme před Vánoci hrát s dětmi Vánoční hru aj.

P R O S I N E C   Vánoční slavnost  Děti svým rodičům představí po tři týdny chystané překvapení ...
... a rodiče také své děti překvapení -  hranou pohádkou - nehmotným dárkem, který v duších jejich dětí zůstane navěky (i přesto, že si na něj v pozdějších letech třeba nevzpomenou esence tohoto zážitku je bude sytit a posilovat spolu s dalšími podobnými zážitky). Je čas společně pobýt, popovídat si ... Rozloučit se společně se starým rokem, abycho se mohli setkat v roce novém.

L E D E N   Tříkrálová slavnost   Proti předvánočnímu a vánočnímu období přináší počátek roku zcela jinou kvalitu. Přes pohled obrácený zpět vyhlížíme s očekáváním nových perspektiv nastupujícího roku. Tato doba nám přináší možnost harmonizace našich vnitřních sil - rozumu, citu a vůle.  6. leden je dnem křtu Krista v Jordáně, tedy dnem Kristova zrození a až do 4. století tak byly křesťanské Vánoce slaveny právě v tnto den. Je to den příchodu tří králů.  Vyrábíme si královské koruny. Čteme příběh O hvězdě a mudrcích, vyprávíme si o darech, kterými dítě obdarovali. O zlatě jako o symbolu nejvyššího poznámí, ušlechtilosti a čistoty. O kadidle - léčivé směsi vonných dřevin symbolizující oběť a spojení mezi nebem a zemí a myrze - vonné pryskyřici z keře myrhovníku. Cestu Kašpara (zelený plášť), Melichara (červený plášť) a Baltazara (modrý plášť) si děti zakoušejí v rytmické části.

Ú N O R    Hromnice, Masopust  Na Hromnice o hodinu více ...  Slavnost Hromnic uzavírá „období světel“. Ze zbytků svíček sléváním vytváříme jednu velkou. Jejím používáním bude ožívat příběh uplynulých dní.  „Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo.“  J. A. Komenský – “Via Lucis – Cesta světla”  Ve vlastnoručně vyrobených škraboškách a s oblížky maminkami usmaženými si užíváme masopustního veselí v chladných zimních dnech. Hrajeme na Orffovy hudební nástroje, bubnujeme, zpíváme, dovádíme...

B Ř E Z E N   Vynášení Morany  Tato slavnost začíná společným průvodem, v jehož čele nesou velké děti Mořenu k připravenému ohni na zahradě. Spálením Mořeny a za doprovodu písní jsme připraveni přivítat jaro. Matička Země převezme vládu nad světem po Zimní královně a pomalu začne, spolu se skřítky, vílami a přírodními bytostmi, probouzet zvířátka a kořínkové děti po dlouhém zimním spánku.

D U B E N   Slavnost setí semínka  Slavnost setí semínka je poetická slavnost, kdy děti od Matičky Země dostanou semínka rostlinek, která zasadí do vlastnoručně zdobených květináčků. Růstem rostlinek děti zažívají, kolik síly je v malém semínku. Slavnost může mít dvě formy.  Může proběnout na naší zahrádce, kde se na okamžik zjeví Matička Země a každému děťátku věnuje semínko hrášku. Děti si semínko zasadí do květináčku a  pečlivě se o něj starají. Když trošku povyroste, zasadí jej na školkový záhonek. Ještě před prázdninami se dětem rostlinka odmění a mohou ochutnat její sladké lusky. Druhá forma slavnostu probíhá v interiéru. Přes celou jurtu - od zadního vchodu až do šatny, je v předvečer slavnosti postaven meandrovitý tunel, v jehož části je tma tmoucí.  Ve slavnostní den, po krátkém příběhu o semínku, do něj děti vstupují se svými květináčky (s hlínou na dně). Po chvíli dojdou k matičce Zemi. Ta vloží do jejich květináčků několik semínek pšenice. Poté děti postoupí dál k východu...  V jednom okamžku vystoupí z tmavého tunelu a zároveň vstoupí do světla, do prostoru vyzdobeném květinami. Zde si semínka přikryjí zeminou a pokropí vodou. Cesta tunelem  - vstup do tmy, cesta tmou a vystoupení do světla - obraz klíčícího života, zrození,

K V Ě T E N   Otevírání studánek  S dětmi lze obnovovat i jinou tradici nacházející se v období letnic – tradici otevírání studánek, v níž lze najít podobné kořeny. Aby Země mohla opravdu vydechnout, přichází lidé se svou pomocí a vyčistí jeden z možných průchodů nebo otvorů, aby ozdravná síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla ze studánky. Dary jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.

Č E R V E N   Svatojánská slavnost - loučení se školáky  V tomto čase se naše smysly otevírají všemu pozemskému. Jaro pomalu mění v léto.  Dochází k největšímu výdechu Země. V přírodě se v tuto dobu odehrávají zajímavé věci. Slunce vede intenzivní rozhovor se Zemí a ta uvolňuje všechny síly ze svého nitra na povrch a dává je volně k dispozici všemu živému. Rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, čarovnou mocí. V květu je završen vývoj rostliny, mění se v plod. Sílu tohoto motivu vyjadřují svatojánské ohně.  S dětmi slavíme svátek svatého Jana (24. června). Sv. Jan je symbolem zralosti a obratu – kvalitativních změn v přírodě i v nitru člověka (nejen já, ale i druzí). Dopoledne sbíráme bylinky, vkládáme je do pytlíčků a sušíme. Odpoledne se scházíme s rodiči a přáteli na zahrádce na Svatojánské slavnosti. Je zahájena dětmi, které svým představí tanec živlů. Předškoláci projdou školáckou branou s vlastnoručně utkanou taštičkou. Pak si všichni společně povídají, hrají a mlsají dobroty, které nachystaly pro své děti maminky.

 

Jak to u nás "chodí" ? Prohlédněte si video ...

youtu.be/iEEKgPppFzU